Taťka přiletěl ve středu a vypravila jsem se pro něj na letiště do Newarku. Celá vyklepaná, že se ztratím, jsem málem vystoupila na špatné zastávce. Jak jinak, že? Naštěstí jsem se z vlaku v čas vykutálela a letěla čekat k jeho gatu. Jenže on nikde, no samozřejmě zkejsnul ve frontě na imigračním. Nakonec dorazil a já se hned vrhla rabovat kufr, protože mi mamka poslala linecké. Poskakovala sem po letišti a cpala do sebe cukroví. Cestou zpět jsem se klasicky ztratila na Penn station, museli jsme tedy vylézt nad zem, abych se dostala z vlaků do Jersey na Long Islandské vlaky. :D
Další dny utíkaly, jako voda. Navštívili jsme museum se starými válečnými letadly, již jsem o něm psala. Zajeli jsme do Huntingtonu na jídlo, viděli jsme v kině (opět) Suicide Squad s Martou :3 :3 :3, byli jsme na další večeři na ty pickém americkém hambáči, nakupovali jsme, ale ty největší výlety jsme naplánovali na víkend. Tedy já je naplánovala, bylo to překvápko.
V sobotu jsme se vypravili do NYC. Měla jsem koupené lístky na Sochu Svobody a Top of the rock. K Soše Svobody jsme jeli metrem a ovšem, ztratila jsem se. Já se prostě nemůžu pohybovat v metru. :D Vylezli jsme tedy nad zem a blížili se k cíli. Vystáli jsme si frontu a já zapomněla, že mám v kabelce nůž. No jak jinak, hrozný problém. Takový malý nožíček, ale pro ně to je vojenský nůž, se kterým můžu někoho zabít. Sem se tam začala normálně smát. Jenže mě ten smích přešel velmi rychle, řekli mi, že mi ho nevrátí po návštěvě. Prý ho vyhodí do koše. No to sem se začala čertit a oni začali šílet, že jako nechápou, proč potřebuju nůž, že je to tu bezpečný. Asi se jim nikdy nestalo, že nemohli otevřít bonbony. Naštvaně jsem nakráčela na loď, ale po chvilce se mi nálada zvedla. Pohled z lodě je úžasný. Prolezli jsme podstavec Sochy Svobody a ostrov, kde se nachází. Poté jsme zamířili na Ellis Island. Ten jsem si užila daleko více. Je tam skvělé muzeum a dobová jídelna, kde si opravdu můžete koupit jídlo. Pěšky jsme se vydali k High Line a Top of the rock. Cesta to byla dlouhá, ale taťka toho díky tomu viděl spoustu. Cestou začalo trošku poprchat, ale to nás nezastavilo. Po takovém výletu jsme byli pořádně utahaní. Ještě nás čekala cesta z vlaku pěšky domů (45 minut) a mohli jsme sebou fláknout do postelí.
V neděli bylo v plánu Six Flag, ale jelikož jsme na nádraží narazili na idiota, nekonalo se nic. Poprosila jsem jednoho zaměstnance, jestli mi pomůže s koupí lístků, vše tam nacvakal, ale vyjely jen 2 lístky, né 4. Jenže já nevěděla, že potřebujeme 4. Vlezli sme do busu a tam se se mnou začal řidič hádat. Po několika minutách jsem vytočená prohlásila, ať mi dá zpět lístek a že jdu z busu ven. Na to mi řekl, že mi ho nedá atd. No hádali jsme se tam ještě jakou dobu, než pochopil, že z busu odcházím. Ještě mi ten zaměstnanec poté řekl, že si mám koupit lístky na cestu zpět v Six Flag, to sem ho málem zabila, protože jsme je koupili na cestu tam i zpět a dali za to 70 dolarů a nehodlám zbytečně dát další peníze za bus, když sem tu cestu už zapaltila. Poté řekl, že mi ty lístky můžou proplatit. No neproplatili, že? Nechala jsem s radostí (bez ironie) propadnout lístky do parku a šli jsme prolézt Central Park. Nakonec jsme byli rádi, že jsme nikam nejeli. Byli jsme naprosto mrtvý.
Poté jsme strávili ještě pár společných dnů. Dostala jsem super úžasný nejlepší kabát a super nejšílenější kočičí pyžamo a miliardu dalších věcí. :3
Všechny fotky má taťka, tak je časem přidám. :) A když mne omluvíte, jdu se zabubat do kočičího pyžama, ulovit čaj a dál umírat.
Žádné komentáře:
Okomentovat